|
Když je psovi rok, tak se všechno změní. Musí se tvářit rozumně a nad věcí. To, co dělá, když se páníčci nedívají je věc jiná. Panička si myslí, že už začínám moudřet a já ji z toho vyvádět nebudu...to, že jsem jen trochu unavenější kvůli vedru je moje tajemství a až se ochladí, tak dokážu, že rozhodně nejsem žádnej lenoch bez fantazie. Za ten rok života jsem se naučil spoustu věcí. Dokážu se bez problémů dostat do předsíně a vymontovat z bot tkaničky tak, že bota přežije...a ta tkanička teda rozhodně ne...Taky jsem výborný hlídač. Napřtíklad největší nebezpečí vniku nebezpečných dravých ptáků - holubů - úspěšně zaháním a tvářím se při tom velice...opravdu velice bojovně. Snažím se také pomáhat s péčí o další členy smečky. Třeba želvy se snažím pravidelně osvobodit z jejich ohrádky na zahradě. Už několikrát jsem sundal pletivo a snažil se je vykutálet na volný prostor. Holkám to vůbec nevadilo, nevydali ani pípnutí. Zato z páníčku by mi praskly bubínky. Chápu, že bych je měl poslouchat, ale přeci jen...přijde mi ta ohrádka prostě diskriminační - jsem rozhodně pro svobodu všem - konec otroctví! Ke svým významným narozeninám jsem dostal prima dárečky - dřevěný aport mě moc nezaujal, létající talíř léta prostě dost rychle a vysoko - prý i plave, ale já zatím tedy neplavu - a řidítka na zákus - tak kousat mě baví, takže s těma si užiju. Na rozdíl od mých páníčků, kteří na tom s pamětí nejsou zrovna nejlíp a ani neví co k prvnín narozeninám dostali, natož kde ty dárky dnes mají...Tak já tedy vím přesně, kde moje dárky jsou. Existuje taková prima velká papírová taška, kterou chodím pravidelně kontrolovat, kdykoliv si mě nikdo nevšimne, jak pronikám za dveře, kde nemám rozhodně co dělat...ale tak jsou to přece moje dárky...tak bych si je mohl sand taky nekontrolovatelně zničit...ale když mi to prý má prostě nějakou dobu vydržet...tak já si je budu šetřit, aby se s trochou štěstí dožili alespoň Vánoc...co asi dostanu hezkýho k Vánocům?
|
|
|
|
|
|
